XIAO CHAI HU WAN

Tato formule je jedna z nejčastěji užívaných bylinných směsí v tradiční čínské medicíně, která se i dnes používá u obrovského spektra různých potíží a nemocí! A není divu – vždyť napadení zevním chladem či zevním větrem na terén vnitřního horka je jednou z nejobvyklejších příčin nemoci. Tak tomu bylo nejen ve staré Číně, ale je obzvláště i dnes, kdy tzv. vnitřního horka RE máme každý v sobě přehršle. Dle TCM se jedná o horko v dráze žlučníku a tří ohnišť, do kterých se dostává zevní chlad HAN či vítr FENG a působí zde doslova jako slon v porcelánu. Je to stav, který si můžeme představit jako vytopenou chaloupku (vnitřní horko) na Sibiři, kde mrzne až praští (zevní chlad). V našem případě dochází k otevření dveří či oken (umožnění vniknutí chladu), který vyhřátá místnůstka doslova přitahuje a do sebe plnými doušky i vstřebává (dle fyzikálních zákonitostí o vyrovnávání teplotních rozdílů). Škodlivina je „napůl zevně, napůl uvnitř“ a nesnadno ji léčit, neboť stav není ani černý, ani bílý… Česky řečeno „Pořád se ve mně něco tluče“ či „Mám to (cítím to) v sobě“. V tomto případě je typická taková situace, že po dobrání antibiotik se opět vrací (téměř pravidelně po 3–4 týdnech) nejasné potíže s horečkou zpět! Stav, kdy škodlivina napadá první vnější vrstvy, se léčí pocením, tedy zahřátím a otevřením zevních kožních průduchů. V případě léků vyvolávajících pocení, a to jak chemických (např. Paralen), tak i čínských sice odstraníme (alespoň částečně) zevní chlad či vítr, ale zároveň tím zvýšíme vnitřní horko. Naopak stav, kdy se škodlivina usazuje do hlubších vrstev, je nutno léčit ochlazením vnitřku a vyloučením škodliviny tzv. spodem, tedy močením a stolicí. V případě léků ochlazujících, a to opět jak chemických (např. antibiotika, chemoterapeutika, kortikoidy, analgetika), tak i čínských sice potlačíme vnitřní horko, ale „zatlačíme“ škodlivý chlad či vítr do hlubších vrstev, kde si bude dále pěkně hovět a čekat na svoji příležitost, která se bezesporu dostaví. O to však následky a průběh nemoci mohou býti později záludnější a závažnější a jsou často i příčinou vzniku chronických nemocí – kupř. autoimunních chorob (revmatická onemocnění, lupénka, Crohnova choroba či ulcerózní kolitida, lupus erythematodes, cukrovka I. typu, sklerodermie, Sjögrenův syndrom, roztroušená skleróza, Bechtěrevova nemoc, Addisonova nemoc, Hashimotova tyroiditida, sarkoidóza, ale i hypertenze, různé alergie, astma, ekzémy, plísně na nehtech, erysipel, chronické a opakující se záněty apod.). Málokdo to však již pak později vezme v potaz, že na počátku všech těchto obtížně léčitelných nemocí bylo „obyčejné“ napadení zevním chladem, které sedlo na terén vnitřního horka a  nebylo řádně (dle pravidel TCM) vyloučeno, ale naopak „zatlačeno dovnitř“. Proto je tato směs a včasné rozpoznání stádia nemoci dle TCM tak důležité. Napadení zevním chladem je dle TCM rozděleno do 6 stádií, jimiž postupně „zevní chlad prochází a zraňuje vrstvy“, a způsobuje tak i rozličné příznaky a nemoci. Obecně se u této bylinné směsi mohou objevit tyto příznaky: střídavá zimnice a horečka, hořko nebo kyselo v ústech, sucho v krku, pocit plnosti a tlaku na hrudi a v podžebří, bolesti a tlak v podžebří, bolesti žeber, nadýmání, sklon k průjmům, bolesti břicha a žaludku, tlak pod srdcem, nervozita, podrážděnost, neklid, stres, deprese, skleslost, bušení srdce, pálení žáhy, potíže s hlubokým nádechem, nechutenství, závratě, nevolnost, zvracení, jednostranné bolesti hlavy, zarudlé oči, opakované ušní infekce, snížený sluch, bolesti šíje, ramen a trapézových svalů na krku, bolesti kyčle, potíže s močením či únava.