Kdybychom chtěli najít klíčové slovo, které vyjadřuje pohled Číňanů na svět, byl by to výraz představující změnu, vývoj, nepřešlapování a nesetrvávání na místě, zkrátka trvalý proces změn. Když chceme něco poznat, musíme tomu nejdříve porozumět. Porozumět můžeme jedině logické myšlence. Chceme-li však pochopit myš- lení Číňanů, musíme připustit, že myšlenku lze využít v praxi. Číňané uznávají fakt, že pravidla naší existence (zákony přírody a zákony lidí) jsou stejná. Nacházejí potvrzení svých myšlenek a činů v pozorování světa, který je obklopuje. Výrazy čínských mudrců jsou plné příkladů z běžného života. Číňané si nikdy nekladou otázku, jak co funguje, ale proč tomu tak je. A zjišťují to dlouhodobým pozorováním světa, ve kterém žijí. Schopnost pozorování je v Číně považována za nejvyšší kvalitu lidského ducha. Jde o analýzu a syntézu situace zároveň, o zaujetí stanoviska a o poučení. Pro ilustraci uvedu příklad čínského brusiče drahocenných kamenů. Brusič drahokamů musí nejprve kámen, který má opracovat, pečlivě prozkoumat, aby se neroztříštil. Dělení na kousky na jedné straně, zkoumání na straně druhé. Naproti tomu pak můžeme sledovat myšlení řeckého hrnčíře, který vezme hlínu, rozmělní ji a podle svého ji vytvaruje. Mysl čínského brusiče kamenů se snaží sledovat hlavní linie lomu kamene a zároveň i myšlenku ukrytou uvnitř kamene, od níž se odvíjí výsledek. Nejde tedy tolik o to, abychom věci dělili a počítali, ale abychom pozorovali jejich běh a mohli se podle toho zařídit. Ne abychom se s nimi střetávali.
Čínské myšlení se tedy utvářelo za neustálého pečlivého pozorování světa. Tak bylo možno rozpoznat i obecné zákonitosti, jimiž se řídí vše – jak státy, tak i rodiny a lidé, jejich zdraví, zásady morálky či přírodní síly. Z toho lze pak i odvodit úspěchy čínské medicíny, které jsou založeny na konstantních pravidlech vycházejících z dlouhodobého pozorování a na schopnosti kombinace, jež se odvíjí od myšlenky terapeuta. Tradiční čínskou medicínu bychom mohli přirovnat k šachům. Pravidla hry (vyšetřovací metody a léčba) jsou pevně dána, ovšem počet tahů (vývoj nemoci) je různý a jejich kombinace záleží na tom, jakého máme proti sobě protihráče (pacienta). A podobně je tomu i s diagnózou a léčením podle tradiční čínské medicíny a stejně u čínského brusiče drahokamů. Jak uvažuje dobrý šachista nebo čínský brusič kamenů, tak se i chová dobrý čínský lékař. Západní chápání světa se blíží spíše k myšlení řeckého hrnčíře, chce přizpůsobovat věci k obrazu svému.
Čínský přístup k životu se dá shrnout: „Máš-li důvod k radosti – pak se raduj a neplýtvej časem, nepromarni ho hádkami o peníze, staraje se jen o oděv a jídlo, v mysli nechávaje bujet mrzutost a zlobu v neustálém vnitřním zmatku“ – to vše na úkor kvalitně prožitého života. Proto je i v čínském umění, zvláště pak v obrazech, kladen důraz na vykreslení malých detailů. Znáte jistě čínské obrázky, kde je větévka
stromu a dokonale zobrazená letící muška či ptáček, takže se zdá, že je nejdůležitějším bodem tohoto díla. Stejně tak to může být i drobný kvítek, který se jakoby vymyká celkovému dojmu. Rovněž je i zajímavé, jak staří mistři malovali lidskou bytost v přírodě. Příroda je vždy znázorněna jako cosi velkého, důstojného a v ní se téměř ztrácejí malé postavy lidí, které byste na první pohled ani neobjevili. Souvisí to s čínským myšlením a vztahem k okolnímu světu a s pokorou k přírodě. Člověk je součástí přírody, která určuje vše ostatní. Jeho moc a síla je při tomto srovnání nepatrná a pomíjivá a vše je řízeno zákony přírody. Člověk zde představuje mikrokosmos, zatímco země, nebe (tj. vesmír) makrokosmos. Podle taoistické filozofie je země jin, má funkci vyživující, ukotvující, zatímco jangové nebe souvisí s aktivním duševním postojem a mezi těmito dvěma póly se pohybuje člověk.
Nic není definitivní a nic neplatí absolutně, vše neustále plyne a vyvíjí se, každá akce vyvolává reakci, každý zločin trest a vše se samo dříve či později upraví. I po těch největších strádáních, válkách zase přijdou dny pokoje a míru, i po té nejkrutější zimě opět dříve či později, ale zato vždy přijde jaro a s ním teplo a slunečné dny, tak jako se střídá jin a jang, ovšem dokonalé vyrovnání jinu a jangu nikdy nenastane. Vždy musí být určitá převaha jinu nebo jangu jako stimul pro další vývoj. Pokud by byly jazýčky na vahách pomyslného jinu a jangu v životě vyrovnány, jsme mrtví a nežijeme. Lidský život a zdraví se odvíjejí v daných mantinelech, které určují, kam až jin a jang může zasahovat, aniž by to člověku škodilo. Jedná se v ideálním případě o jakousi sinusoidu, která se u zdravého, vyrovnaného člověka pravidelně opakuje ve svém průběhu (viz obrázek). Pokud člověk z nějakého důvodu poruší svoji rovnováhu (např. negativními emocemi, špatnou životosprávou apod.), dostává se mimo mantinely. Tento stav se nazývá preklinická fáze nemoci, kdy se člověk necítí být zdráv, objevují se např. různé bolesti, únava, psychická rozladěnost, ale při vyšetření západní medicínou nejsou ani laboratorně, ani rentgenologicky zjištěny žádné odchylky od normálu.
„Chytrý zaznamená nebezpečí dříve, než nabude jasných kontur, moudrý postřehne nebezpečí dříve, než vydá zřetelné signály.“
Stav zdraví = 0. fáze, preklinický stav = 1. fáze, klinická nemoc = 2. fáze.