Tradiční čínská medicína vychází již několik tisíciletí z poznatků o lidských bytostech jako mikrokosmu, který je obklopený vesmírem. V jedinečném spojení vnitřních a vnějších vztahů zvaném tao se skrývají veškeré pochody lidského bytí. Zatímco západní kultura si prosadila v 17. století oddělení mysli od těla a člověka od přírody, čínská medicína nadále trvá na svých principech, které se nám, Středoevropanům, postupně ukazují jako přinejmenším velmi zajímavé. Zatímco naši lékaři považují čínskou medicínu za šarlatánství, čínský lékař uznává, že některé chirurgické zákroky či akutní medicína jsou nezbytné. Čínská medicína je velmi otevřená všem novým směrům a postupům a nespočívá jen v hmatatelných a měřitelných jevech, jako je tomu u medicíny západní. Co je pomíjivé a neviditelné, má stejný význam jako to, co je měřitelné a viditelné. Pro čínskou medicínu je klíčovým pojmem čchi. Pro západní medicínu žádné čchi neexistuje, protože je nehmotná, a tudíž nezměřitelná.
Čínský lékařský slovník používá metafory z přírody jako oheň, země, dřevo, kov, voda, teplo, vítr nebo chlad. Čínské termíny se však liší od obecných významů těchto slov. Srdce neznamená anatomický orgán v dutině hrudní, ale je jím myšleno srdce jako řídicí vnitřní orgán, kde zároveň sídlí i duše a mysl těla. Jeden současný odpůrce akupunktury se např. proslavil větou, že žádné akupunkturní dráhy neexistují, neboť při pitvách několika set nebožtíků nikdy akupunkturní dráhy nevypitval. K tomu lze jen dodat, že když pitval mozek, také v něm žádnou myšlenku neobjevil. „S vrabcem na plotě se nedohaduj o výšce nebes, s rybičkou v louži se nepři o velikosti řek a oceánů.“ Neposuzujme složité a náročné problémy s někým, kdo nedokáže myslet odpovídajícím způsobem. Vítr, který povívá korunami stromů, se liší od větru představujícího patologický nepříznivý jev. To, co pohybuje vnějším světem, pohybuje i námi, subjekt i objekt jsou dva aspekty téhož světa. Čínské myšlení neurčuje přísné hranice mezi klidem a pohybem, časem a prostorem, myslí a hmotou, nemocí a zdravím a překračuje iluzi „medicíny o sobě“.
Na Čínu se můžeme dívat jako na stát ve státě, který se vyvíjel svým způsobem za zavřenými dveřmi. Vystačil si sám, a přitom přinesl světu spoustu nových objevů (lépe řečeno tyto objevy mu byly v mnoha případech odneseny cestou ne zcela legální). Nebudeme vypočítávat, na co všechno Číňané přišli dříve než ostatní „vyspělé“ země, protože spousta takových objevů není ještě dodnes „objevena“ a doceněna. Patří k nim i tradiční čínská medicína, které si Číňané cení jako svého národního pokladu, jako něčeho, co jim nikdo nevezme a nemůže vzít, neboť příslušným stylem myšlení disponují a operují pouze Číňané, a to ještě ne všichni. „Bílé dlouhé nosy“, jak jsme my často nazýváni, toto nazírání na svět, přírodu, člověka, zdraví a nemoc nemají šanci nikdy pochopit, protože jsou vychováváni ve zcela jiném duchu a prostředí. Existují samozřejmě i výjimky mezi „bílými dlouhými nosy“ a těch si pak Číňané velice váží a důvěřují jim, protože ten, kdo pochopil jejich myšlení a jejich filozofii, musí být stejného ražení (nebyl snad v minulém životě Číňan?) a vyznává stejné hodnoty jako oni. Jejich oddanost a přátelství, kterých se v Číně cení nade vše, jsou až bezmezné. Skoro by se zdálo, že co Číňan, to znalec tradiční čínské medicíny. Číňané dobře vědí, jaký je „hlad“ po tradiční čínské medicíně v Evropě a v USA. Najít opravdu dobrého a skromného odborníka, který navíc ještě hovoří anglicky, je však velice složité. Zdá se, že ti, co mluví anglicky, jsou již dávno v Americe a v Evropě, kde si zvyšují svoji životní úroveň. Pravověrný Číňan by však nikdy neemigroval ani nešel léčit do zahraničí, neboť by mu jeho stavovská čest nedovolila léčit jiné lidi než Číňany, a už vůbec by to neudělal kvůli blahobytu. Vždyť v Číně je tolik potřebných nemocných a dobrých lékařů je všude málo. Proto i úroveň čínských lékařů ve světě není valná a mezi Číňany mají přezdívku „komerční lékaři“. Podobná situace je i u nás, kdy se různí čínští maséři vydávají za lékaře tradiční čínské medicíny a jen kompromitují její dobré jméno. Člověk si musí projít cestou tápání, než oddělí zrno od plev a zbaví se komerčního nánosu a dogmat. Jeden lékař v Číně říkával, že tradiční čínskou medicínu je snadné se naučit a pochopit, neboť je srozumitelná a logická. Daleko těžší je však ji provádět v praxi. Naproti tomu západní medicína je obtížná svým studiem, memorováním spousty pojmů, ale její provádění v praxi je mnohem snazší a jednotvárnější, než je tomu u čínské medicíny, protože se dostává do určitého stereotypu. Nakonec, posuďte sami.