Dostáváme se k nejdůležitější a také nejsilnější zbrani těžkého kalibru z arzenálu tradiční čínské medicíny, kterou čínský lékař může mocně ovlivnit zdravotní stav pacienta – je to léčba čínskými bylinami spolu s úpravou životosprávy. Proč jsou čínské bylinné směsi tak účinné a ve světě stále více oblíbené? Je to dáno důmyslným pro- pracováním diagnostického a léčebného systému tradiční čínské medicíny. Ten je výsledkem dlouhého a trpělivého shromažďování údajů i pozorování života mnoha generací, které se ověřovaly v praxi. Co více může člověka přesvědčit než moudrosti ověřované tisíciletou praxí? Žádná jiná medicína na světě nemá tak dlouhou tradici a nedochovala se v tak uceleném systému pro příští generace.
Je známo kolem šesti tisíc čínských bylin, ale pro běžnou praxi jich stačí asi tři sta. Některé byliny mají stejné či velmi podobné účinky, takže mohou jedna druhou nahradit. Čínské hodnocení bylin je poněkud jiné než naše. U nás bylinkáři říkají – to je bylinka „na játra“, nebo farmaceuti odborně: „obsahuje katecholaminy, snižuje cholesterol“, avšak tradiční čínská medicína si cení bylinku z jiného pohledu. Bylina s čínským názvem Long Dan Cao (latinsky Radix Gentianae scabrae) má funkci „drenáže horka a vlhka v dráze jater a žlučníku“. Hodnotí se povaha byliny, zda přináší do organizmu teplo či chlad nebo je neutrální povahy, stejně tak i chuť byliny (kyselá, hořká, sladká, slaná, ostrá) a její účinek (zda posiluje či naopak drenážuje, rozptyluje nebo harmonizuje). Tyto vlastnosti jsou natolik ověřené, že si o nich žádný z Číňanů dnes nedovolí pochybovat.
Pokud čínský lékař zjistí poruchu na dráze jater, musí zcela přesně stanovit, zda se jedná o stav nadbytku či nedostatku, zda je nemoc jinové či jangové povahy, povrchová či hluboká, zda pochází z chladu či horka, zda je energie čchi zablokována nebo ne apod. Diagnóza je přesná a např. zní: „Nadbytek ohně v játrech“, ke kterému patří např. tyto příznaky: červený-rudý obličej, žízeň na studené, hořko v ústech, suchá zácpovitá stolice, malé množství tmavé moče, podrážděnost, pulzující bolesti hlavy, pískání v uších, červený jazyk se žlutým suchým povlakem, pulz rychlý, plný a napjatý. Tuto diagnózu může klidně sdělit svému kolegovi na druhém konci velké Číny a oba dva si budou rozumět a přesně vědět, o co jde, neboť tradiční čínská medicína se vysokoškolsky vyučovala od 6. století našeho letopočtu a měla a má svoji jednotnou koncepci a terminologii.
Tradiční čínská medicína používá pojmy, které jsou jakýmsi mezinárodním tmelem pro všechny, kteří se touto medicínou zabývají, stejně jako je angličtina mezinárod- ním dorozumívacím jazykem po celém světě. To je částečně i odpověď na častou otázku v ordinaci, proč se nemohou používat české byliny místo čínských. Protože nejsou tak dokonale „zmapovány“ jako čínské. Z biochemického a biologického hle- diska sice víme, jaké látky a v jakém množství jsou v té které bylince obsaženy, ovšem z hlediska tradiční čínské medicíny je to nepřijatelné.
Řada čínských bylin u nás neroste, některé neumíme ani pojmenovat, jiné mají komické české názvy (např. šišák bajkalský nebo omladina starého kozla apod.).
NE všechny byliny jsou léčivé…
S některými informacemi o bezpečnosti a kvalitě bylin je to podobné jako kupř. s informacemi o kuřecím mase – dle současných, ale i minulých zdravotních doporučení je kuřecí maso velmi zdravé (netučné, nekalorické, lehce stravitelné…) oproti třeba vepřovému (tučné, kalorické, těžce stravitelné…). Avšak dnešní kuře již není to, co bývalo – tedy „kuře ze dvora“, co pobíhalo a rostlo pozvolna jen na přirozené stravě. Dnes je už kuře jen jakýmsi „ježkem v kleci“, který se zaoblí díky syntetickým granulím a hormonům za rekordně krátkou dobu (35 dnů!). Ovšem rozumní a o zdraví se zajímající lidé nechtějí již toto „zdravé kuře z klece“, ale opravdu zdravé „kuře ze dvora“, které se vyznačuje mj. poctivým žlutým sádlem. A tak se velkovýrobce promptně přizpůsobí – kuře bude sice pěstovat venku na farmě, ale krmeno bude zase jen chemickými rychlosměskami, které však budou imitovat žluté sádlo a spotřebitel bude spokojen, neb jí přeci jen to „zdravé zlaté farmářské kuře“… Jinou možností pak je nakupovat u osvědčeného farmáře, který poctivě pěstuje kuřata jako za starých časů a dle našich představ – kuřata jsou sice dražší, zato však máme jistotu, že platíme za 100% kvalitu a bezpečnost.
Paralela mezi bylinami a chemickými léky je nasnadě. Byliny zde představují kuřecí maso a syntetické léky pak zase vepřové maso. Avšak i mezi bylinami jsou dnes velké rozdíly, stejně tak jako mezi dnešními kuřaty. Byliny mohou obsahovat nadměrné množství těžkých kovů, baktérií, plísní („ježek v kleci“) či pesticidů (hormony). Těžké kovy, baktérie a plísně výrobce otestuje v akreditované laboratoři pro potravinové doplňky (vypustí „ježka z klece“ na farmu a ejhle –„farmářské kuře“ je na světě!). Ovšem krmí je dále hormony, imitujícími žluté sádlo, aby spotřebitel nabyl dojmu, že se jedná o 100% přirozeně přírodní kuře z farmy – podobně jako když výrobce bylin uvádí, že jeho produkty jsou testovány na pesticidy, ale již neuvádí, na kolik druhů a zdali každá šarže…
Je třeba říci, že jen velmi malé promile výrobců testuje na celé spektrum pesticidů (přes 500 druhů), a navíc každou šarži bylin – ty se testují pouze v akreditované laboratoři pro léčiva, je jich v EU poskrovnu a jsou patřičně drahé. Ale tak už to prostě ve světě chodí…