Tradiční čínská medicína není nic mystického ani šarlatánského. Je to medicína jako každá jiná. Snad až na jedno. Žádná jiná medicína na světě nemá tak dlouhou tradici, neotestovala tak velký vzorek populace a nezkoumala člověka ve vztahu k přírodě. Pravda, má svá úskalí, ostatně jako každý druh medicíny, má své omezené možnosti. To, že si zachovala svoji čistotu, jasné formulace a jednoduché vyšetřovací postupy od samého počátku až do dnešních dnů, samo o sobě svědčí o uceleném systému, ne pouze o alternativě. Její terminologie je pro současného Evropana (a zvláště pak pro odborníka) značně odlišná a zpočátku působí až komicky. Když se však do problematiky ponoříme, zjistíme, že se i na zdánlivě složité věci dá nahlížet z jiného úhlu pohledu a vše se zjednoduší. Ne každému se to však podaří. Proto se i u nás můžeme setkat s netolerantním přístupem a neúctou. Tradiční čínskou medicínu takový přístup nemůže ohrozit. Existuje již 4000 let a bude fungovat i bez těch, kteří uznávají jen svoji jedinou pravdu, která tím, že je jediná, popírá již samu nejzákladnější zásadu dualistického principu jin a jang.
Tradiční čínská medicína se táhne jako červená nit dějinami čínského národa nezávisle na mocenských poměrech. Její zásady a principy přetrvávají stejně pokojně, jak plyne cesta tao. Je to dlouhá cesta a můžeme ji přirovnat k pramínku, který vytryskne kdesi vysoko v horách, stéká dolů do údolí, přibírá další potůčky, mohutní, občas narazí na překážky, které vytvoří přehrady, občas elegantně obepluje kopce. Někdy řeka zamrzne, ale i po té nejkrutější zimě zase přijde jaro a obleva a proud řeky ještě více zmohutní a pomalu, ale nezadržitelně se šine ke svému nekonečnému cíli – k uchování harmonie v přírodě. Tak se vyvíjela a vyvíjí i tradiční čínská medicína. Vždycky si všímala člověka, který je úzce spjat s přírodou, z přírody vzešel, v přírodě žije a zase se do ní bezpochyby vrátí. Ne neprávem se tato medicína nazývá přírodní. Má svá specifika, k nimž patří například i používání různých přirovnání, která slouží snazšímu pochopení čínské terminologie. Vše souvisí se vším a i ty nejsložitější věci můžeme pochopit tehdy, když se na ně podíváme z jiného úhlu. Díky přirovná- ním pacient své nemoci snáz porozumí. Daná problematika není jednoduchá, ale ještě složitější je vyložit ji někomu jinému.
Problém spočívá v informovanosti o tradiční čínské medicíně, jejím fungování a možnostech. Tomu zůstáváme v naší zemi ještě hodně dlužni. Lidé sice znají aku- punkturu, někdo i různé čínské gymnastiky, ale o čínské bylinné léčbě, která patří ke stěžejním léčebným metodám v tradiční čínské medicíně, se ví velmi málo. K zaplnění této mezery na našem trhu by měla posloužit i tato kniha s jednoduchým návodem k samoléčení podle tradiční čínské medicíny. Na konci knihy naleznete přehled nejzákladnějších bylinných směsí ve formě kuliček, které můžete u jednoduchých onemocnění používat, aniž byste si mohli ublížit. Kromě toho jsou zde vybrány určité nemoci, které se dají snáze pochopit a zaléčit pomocí tradiční čínské medicíny. Znovu opakuji, že toto není žádná učebnice ani encyklopedie tradiční čínské medicíny, jsou to pouze postřehy z praxe lékaře tradiční čínské medicíny v současném světě. Snažím se léčit dle zásad tradiční čínské medicíny, což dnes není úplně běžné ani v Číně. Tradiční čínská medicína není všemocná a spásonosná metoda, její nedostatky jsou hlavně v akutních život ohrožujících stavech, kde západní medicína se svojí technikou a technologií suverénně dominuje (hlavně v medicínských oborech ARO, traumatologie, ortopedie, chirurgie), ale naopak má co říci k léčení nemocí chronických, psychosomatických, tedy veškerých funkčních onemocnění. Vždyť co lepšího by se dalo vytestovat za stovky let na člověku, než byliny, o kterých vědí Číňané z pohledu tradiční čínské medicíny téměř vše.
Pokud se chceme zabývat Čínou, její mentalitou, filozofií, či dokonce tradiční čínskou medicínou, vyžaduje to od nás, lidí západního světa, určitou dávku pokory. Ta je totiž zapotřebí k tomu, abychom odložili naše zavedené myšlenkové pochody, které nás svazují a zároveň i náš pohled na Čínu zkreslují. Čína totiž není ani neměnná, ani nehybná, ani uzavřená vůči okolnímu světu. Proto i její dnešní oficiální název Říše středu (Čung – kuo) je dobře zvolen, aby obyvatelům dodával pocit, že se nacházejí uprostřed přirozených hranic. Jsou zde jak velehorstva, tak i pouště a moře. Proto i tradiční čínská medicína umí léčit jak lidi na severu, tak i na jihu Číny, jak v horách, tak i u moře, což nemůže o sobě žádná jiná přírodní medicína tvrdit, neboť se vždy vyvíjela ve značně omezenějším prostoru, než je velikost Číny. Za dobu své existence vykrystalizovala tradiční čínská medicína v unikátní léčebný systém, který nemá ve světě obdoby. V dnešní době, kdy je v celém světě patrný odklon od „chemické“ medicíny a návrat k přírodě, putují z různých koutů světa do Říše středu lidé, kteří prahnou po znovuobjevení ukrytých perel lidského vědění a myšlení.
Mnohdy však narážejí na bariéru nepochopení a zvláštního přístupu, podobného hře na kočku a myš. Problémem zůstává zcela jiné nazírání Číňanů na život a vše, co s ním souvisí. Čínské myšlení nevytrhuje věci z kontextu, ale začleňuje je a vrací zpět do lůna přírody. Neodděluje od sebe život a smrt, živé bytosti (lidi, zvířata, rostliny) od neživých (skály, hory, obrazy…). Vše se neustále vztahuje ke všemu a nekonečným koloběhem je celek opět obnovován a oživován. Naše myšlení je analytické, snažíme se izolovaně něčemu porozumět, kdežto čínské myšlení je syntetické a snaží se poro- zumět všemu ve všech souvislostech. Z tohoto pohledu pak Číňané chápou i svoji existenci, historii i otázku zdraví a nemoci. Řada pojmů se v této knize neustále opa- kuje. Je to dáno tím, že čínské učení a myšlení se rozvíjí po pomyslné spirále, vrací se k již známým pojmům a přidává nové, přičemž tato spirála postupně roste a sílí, tak jak roste i strom našeho vědění a poznání. Tradiční čínská medicína působí téměř dogmaticky, ovšem všechna tato zdánlivá dogmata mají své opodstatnění. Když tradiční čínská medicína říká, že tato bylina „zahřívá“ a druhá „ochlazuje“, tak o tom nikdo nepochybuje a je to taková jistota, jako že po noci přichází den. To západní medicína u různých léků s jistotou tvrdit nemůže, neboť kolik léků již se stahovalo z oběhu po několika letech. Tuto jistotu Číňanům všechny západní farmaceutické firmy tiše závidí a samozřejmě se i snaží trochu jim znepříjemnit pronikání na jiný než čínský trh. Ale tak, jak pokojně plyne voda v Jang-c’-ťiangu, tak i čínská medicína si nakonec svoji cestu nalezne. Návrat k přírodě a odpovědnost člověka za tento svět a za vlastní zdraví jsou ty nejlepší předpoklady k pozitivnímu vidění světa.