Zdraví v slzách zrozené
Infekční nemoci provázejí člověka odnepaměti. Jejich přítomnost neúnavně a mnohdy krutě prověřovala zdravotní stav lidských populací, a proto se jim dostávalo primární pozornosti léčitelů a šamanů. Infekční nemoci si totiž nevybírají, postihnou starého i mladého, chudého i bohatého. Zvláště v období velkých epidemií představovaly pohromu nejenom pro jednotlivé rodiny, ale často pro celé osady či větší správní celky. Jedna z takových epidemií stála u zrodu díla, které na mnoho staletí ovlivnilo myšlení lékařů tradiční čínské medicíny v oblasti léčby akutních stavů a je citováno jako jeden z pilířů čínské medicíny dodnes.
Ve staré Číně žil za dynastie východních Chanů (206 př. n. l. – 220 n. l.) člověk jménem Čang Ťi. Byl váženým a vysoce postaveným člověkem. Pracoval jako státní úředník, zastával post náčelníka prefektury a těšil se bohatému rodinnému životu. Klan jeho rodiny čítal dvě stě členů. Zkrátka prožíval život na výsluní tehdejšího světa. Štěstěna však Čangovi dlouho nepřála. Krajinu zachvátila infekční epidemie, které postupně podlehly před očima Čanga více než dvě třetiny jeho rodu. Nepomohlo postavení, moc ani peníze. Zdrcený pochopil, že nejdůležitější není bohatství či společenské postavení. Rozhodl se, že se bude zabývat zdravím a vyhlásil boj škodlivým energiím. Pověsil postavení prefekta na hřebík a s ohromným úsilím se pustil do studia klasiků. Po mnohaletém studiu a bohaté praxi, kdy pomáhal lidem nepodlehnout stejnému osudu, kterému nedokázal zabránit u své rodiny, napsal dílo Šang-chan ca-ping lun. V něm se zabývá zejména diagnostikou a léčbou akutních infekčních onemocnění, a to posloupně den po dni, kdy jenom léčba prvních příznaků je rozepsána ve sto sedmdesáti polooddílech. Jeho rozsah je obdivuhodný, zvláště uvědomíme-li si fakt, že dílo vznikalo v době, kdy si naši předkové ještě ani nezačali hle- dat cestu do karpatské kotliny. Ani v pozdější době čínští lékařští autoři nezaháleli, a tak se dochovalo množství dalších pojednání upozorňujících na různá nebezpečí infekčních onemocnění a úskalí léčby.
Jak to funguje v organizmu
Člověk je každodenně nucen poměřovat své síly s nesčetným množstvím mikro- organizmů, různých roztočů, bakterií a virů, které se kolem něj jen hemží. Jsou všude – ve vzduchu, na stole, na jídle, v posteli, v interiérech i exteriérech. Tento neustálý zápas si neuvědomujeme, ve své přirozené nenásilné podobě není škodlivý, naopak slouží jako jistá stimulace našeho imunitního systému. Pro obrannou energii (tento tradiční název nejlépe odpovídá dnešnímu pojetí imunitních pochodů) tyto děje představují užitečné manévry, vojenská cvičení, která slouží k upevnění armádních sil a dovedností. Horší však je, došlo-li z vrozených či získaných příčin k oslabení obranné energie. Pak se manévry mění na bezuzdné plenění nepřátelskou armádou.
Z hlediska čínské medicíny jde tedy při infekčním onemocnění o zápas dvou energií. Terminologicky si staří lékaři vypomáhali slovníkem válečníků, proto se omlouváme za poměrně militantně laděnou kapitolu.
Vlastní obranná energie je součástí celkové energie čchi a má svůj původ v ledvinách, kde se ukládá vrozený potenciál organizmu, který jsme dostali do vínku. Ten předurčuje, jak snadno či méně snadno budeme odolávat náporu škodlivých vlivů. Kromě ledvin odpovídá obranná energie kvalitě zažívání, podle čínské medicíny kvalitě sleziny, kde probíhá přeměna potravy na vlastní energii. Potravou je energie doplňována a obnovována. Pokud jsou konzumované potraviny kvalitní, výsledná energie je silná a zdravá. Pokud je na této úrovni nějaký zádrhel, může člověk s dobrým vrozeným potenciálem postupně ztrácet původní odolnost a obranyschopnost. Posledním ovlivňujícím faktorem je energie přijatá ze vzduchu, která se na stavu výsledné energie podepisuje rovněž. A zase platí, že je-li vdechovaný vzduch čistý, bude i výsledná energie a všechny její složky kvalitní. Pokud však dýcháme smog, je energie čchi a následně obranná energie slabá a neúčinná.
Co nám může uškodit, je podle čínské medicíny takzvaný škodlivý vítr neboli škodlivá vnější energie. To znamená, že je něco ve vzduchu, a záleží jen na nás, zda podlehneme. Škodlivý vítr může mít mnoho podob. Čínští lékaři poznamenávají, že vítr je příčinou stovky nemocí. Číslo sto v čínské terminologii znamenalo mnoho. Škodlivý vítr na sebe může nabalit i jiné patogeny. Může být horký, pak vyvolává vysoké horečky, nebo vlhký, a pak zase způsobuje epidemické průjmy. V minulosti býval pohromou takzvaný toxický horký vítr, který odpovídal moru či tyfu. Ten byl tak agresivní, že mu odolal jenom člověk s opravdu kvalitní a trénovanou obrannou energií.
Boj se škodlivou energií
Podle učení čínské medicíny se průběh infekce vysvětluje takto: obranná energie rozpozná a zastaví průnik škodlivé energie – větru po jeho objevení v organizmu. Začne s větrem v organizmu svádět boj, který se projevuje bolestivostí povrchu těla, kdy nás bolí kůže, svaly i klouby. Uvedené povrchové partie jsou totiž oním kolbištěm, kde si měří naše dvě energie své síly. Průvodní třesavka, pocení i horečka jsou pouhou známkou této vřavy. Jejich intenzita závisí na síle obou energií. Dva silní protivníci nadělají velký rámus, ale pokud je alespoň jeden z nich slabší, a štěstím je, když je slabší špatná energie, zápas se odehraje skrytě pod pokličkou.
V lidském organizmu jsou nejvýše a nejpovrchověji uloženy z hlediska čínské medicíny plíce, které mají rovněž úzký vztah k obranné energii. Říká se, že jsou generálem obranné energie. Jak je v čínské medicíně pravidlem, funkce orgánu závisí na volném a nerušeném průběhu energie čchi v dráze orgánu. Pokud se stane, že škodlivá energie má navrch, pak není z těla vypuzena a usadí se pod povrchem. Často je to právě v místech, kudy probíhají dráhy sdružené s plícemi. Tím se zablokuje volný oběh správné energie a dojde k narušení funkcí plic a dýchacího systému. Objeví se kašel, rýma, bolesti v krku. Krk a nos jsou podle čínské medicíny vstupními branami plic a jejich stav odpovídá celkovému stavu plic.
Soubor příznaků odpovídajících zápasu dobré a špatné energie a souhrn příznaků vyjadřujících postižení plic předurčuje výsledný obraz onemocnění. Podle toho čínský terapeut volí léčbu. Pokud má člověk vysokou teplotu, hustou rýmu a výrazné bolesti v krku, říká se, že organizmus byl napaden škodlivým horkým větrem. Pokud je zimomřivý a má vodnatou rýmu, byl vyvolávající příčinou vítr chladný. Aby to nebylo tak jednoduché, i po napadení chladným větrem se můžou později projevit příznaky horka v případech, kdy organizmus nedokáže škodlivinu z těla vypudit a dlouhý zápas organizmus přehřívá. Taková situace je typická pro lidi konstitučně horké, tedy z čínského pohledu chodící doutnající rozbušky, u které je jedno, jestli na ni foukneme studeně či teple, protože každopádně vzplane.
Vojenský konflikt dobré a špatné energie se může dále vyvíjet třemi směry. Nejlepší situace je, když obranná energie škodlivinu vyžene. Odpovídá to třeba dvou- denní lehké chřipce, po které se cítíme fit, a nic dalšího se neděje. Nebo obranná energie škodlivinu vyžene, sama však zůstává oslabená a zraněná. Tato situace vypovídá o případech, kdy sice infekci do týdne zvládneme, ale po jejím odeznění jsme slabí, unavení, občas nás pobolívají klouby, pokašláváme nebo se nadměrně potíme. S doplněním zdrojů energie čchi se tento stav postupně upravuje.
Poslední, obávanou možností je, když obrannou energii vítr přemůže a škodlivina si pak nerušeně zařádí v organizmu. To se děje například v situacích, kdy člověk pod- lehne infekční nemoci, která se komplikuje zápalem plic, zánětem ledvin či žlučníku. Každý vývoj, i ten nejnepříznivější je zde možný, protože není síla, která by zastavila postupující plenící nepřátelské vojsko.
U dětí může mít tato třetí eventualita i podobu uhnízdění se mikrobů v místech nahromadění lymfatické tkáně. Dochází k zbytnění mandlí nebo zvětšení uzlin. Tato situace se opět vojensky řečeno podobá stavu, kdy se nepřítel usadí v našich pevnostech a kasárnách, které pak již nejsou obrannou baštou, ale zdrojem ničivých výpadů. Vlastní armáda není tak silná, aby tyto objekty dobyla zpět. Případné odejmutí mandlí pak znamená sice odstranění semeniště infekce, z dlouhodobého hle- diska ale připomíná trvale otevřené a nehlídané hranice do vnitrozemí, čili k dolním cestám dýchacím.
Nejužívanější metodou při léčbě infekčních onemocnění vždycky byla bylinná léčba. K doplňkovým postupům, vycházejícím z lidových zvyklostí, patřilo například podání vývaru připraveného z pěti kusů jednoho druhu čínské cibule – Allium fistu- losum – a fermentované sóji. Podá-li se tato polévka včas, do několika hodin, postižený se mírně zpotí a infekce se nerozvine. Pokud se to včas nestihne, není již tato léčba účinná a je nutné podání bylinných směsí. Další svépomocnou metodou pro lehčí stavy je akupresura.
Bylinné směsi
Z nepřeberné škály směsí užívaných pro léčbu akutních infekčních stavů vybírám několik přípravků.
Chlad ranní mlhy se užívá u stavů, kdy vnější škodlivý vítr je horké povahy anebo samotný zápas škodlivé a obranné energie vyvolá horko. Stavy jsou charakterizovány vysokou horečkou s pocením, celkovou schváceností, žízní na chladnější nápoje. Jindy nedochází k většímu vzestupu teploty, ale nemoc se projevuje výrazným zánětem. Pacient udává velké bolesti v krku, který je zarudlý, na mandlích bývá bílý či žlutý povlak, v ústech se objevují afty. Bylinná směs obsahuje množství takzvaně studených bylin, které jsou převážně ostré chuti. Studená povaha bylin pomůže ochladit vzniklé horko, ostrá chuť svým odstředivým působením pomáhá vyloučit škodlivinu ven z těla. Moderní lékařské výzkumy potvrzují u mnoha z těchto léčivek antimikrobiální a imunostimulační účinky.
Tato směs se v akutních stavech užívá opakovaně, často v hodinových intervalech, čímž se dosáhne rychlejšího odeznění příznaků. V lehčích případech či u dětí se často používá podobná směs Křehkost svinutého lístku. Působí zvláště na suchý kašel v počátku nachlazení se svěděním v krku.
Vyvanutí dračí jeskyně je oblíbená bylinná směs podávaná v případě, že škodlivá energie nejvíce řádí ve vstupní bráně plic, tedy v nose. Může mít dva projevy: akutní a chronická infekce. Akutní infekce se projevuje hlavně rýmou, která je vodnatá a čirá. Nosní sliznice jsou nateklé a je zhoršené až nemožné dýchání nosem. Podle čínské medicíny tento stav odpovídá zablokování drah plic škodlivinou. Při chronické infekci dochází k uhnízdění škodliviny v oblasti brány plic a přidružených drahách. Škodlivina působí jako překážka a blokuje správný oběh energie čchi. A kde se nevětrá, tam je zatuchlo. Navíc usazená škodlivina mívá často horkou povahu. Zatuchlost a horko vyvolá v nose jakési doutnání či kvašení a podle toho vypadá i výsledný stav. Postižený trpí hustou, často hnisavou rýmou, která spolu se zbytnělou sliznicí vyvolává nosní neprůchodnost. Současně můžou být postižené i dutiny. Tento stav lze jako jeden z mála diagnostikovat po telefonu podle charakteristického podbarvení hlasu. Dlouhodobá zatuchlost dýchacích cest se často komplikuje zbytněním nosní mandle či růstem slizničních polypů. Pro oba případy má čínská medicína stejné srovnání s dešťovými pralesy, kde panuje horko a vlhko. I v postižených oblastech horních cest dýchacích se díky „kvasícímu“ terénu daří růstu vegetace. Vyjádřeno čínským způsobem, používá se tato bylinná směs k odstranění překážky vyvolávající zatuchlost a pro náležité provětrání nosních průduchů. Představte si, jak to asi musí vypadat v zatuchlé dračí sloji (viz název). Ve své praxi podáváme tuto směs i u dětí, které v noci chrápou kvůli zbytnělé mandli, čímž dochází k neprůchodnosti nosu a dýchání ústy s typickými zvukovými jevy. U akutních stavů bývá léčba krátkodobá, u chronických stavů, hlavně rýmy či zánětu nosních dutin, bývá pochopitelně delší, často přes půl roku. Léčbou se samozřejmě rozumí úplná normalizace situace, což by měl následně konstatovat odborník ORL. Z bylin, které léčbu zajišťují, uvedeme například nerozvinutý květ magnólie či plod keře Xanthium sibiricum.
Hebkost labutí šíje odstraňuje zbytnění nosních mandlí u dětí, stejně jako nosní polypy u dospělých. Fyziologicky by měla být nosní mandle nepatrná a kolem 6. roku věku by se měla zcela vytratit. Když je příhodný terén, tedy vlhko a horko, bují vegetace (zvětšené nosní mandli se říká adenoidní vegetace), která mechanicky blokuje volný průchod vzduchu a vytváří tak ještě příznivější podmínky pro vznik opakovaných infekcí a zánětů horních cest dýchacích. Děti často huhňají, v noci chrápou, a z pohledu čínské medicíny mají typické vzezření – jejich obličej je jakoby prosáklý, nateklý až těstovitý s otevřenými ústy (pomáhají si tak ke vzduchu). Mají rády mléko a mléčné výrobky, sladkosti a smažená jídla – všechny tyto potraviny jsou přímo stavebními kameny zvětšené nosní mandle. Proto lze tak často vidět opakované dorůstání nosní mandle i po jejím odstranění. Pokud nedojde ke změně stravy, je zbytečné trápit neviňátka operativními zákroky. Zvětšená nosní mandle se dá poměrně dobře redukovat pomocí výše zmíněné směsi včetně patřičné úpravy stravy. Totéž platí i pro nosní polypy v dospělosti. Název Hebkost labutí šíje napovídá, že i zvětšené lymfatické krční uzliny po prodělaných infekcích lze „vyhladit“ touto směsí. Např. i zvětšené štít- nice můžeme léčit tímto preparátem.
Na rozdíl od předešlých se směs Průsmyk větrné hory užívá v případech, kdy se akutní infekční onemocnění projevuje nejvíce v oblasti hlavy a šíje a škodlivina, která vnikla do organizmu, je studené povahy. Tento stav se manifestuje celkovou zimo- mřivostí, prokřehlostí, svalovou ztuhlostí pozorovanou hlavně v oblasti šíje, bolestmi v zátylku a kolem uší. Není výrazná bolest či zánět v krku a teplota obvykle nepřesahuje 37,5 stupňů Celsia. Pokud je přítomná rýma, bývá vždy čirá. Jde o stav, který se musí zachytit včas, jinak se obvykle postižený organizmus díky zápasu škodlivé a obranné energie „přehřeje“. V bylinné směsi vévodí kořen jednoho druhu libečku, Ligusticum walichium, který se používá hlavně pro léčbu svalové bolesti a má zvláštní léčebný vztah k oblasti šíje a zátylku. Z dalších to jsou mimo jiné máta a kořen rostliny Ledebouriella divaricata, která má zajímavý čínský název Fang-Feng. Tento název je možné přeložit jako obrana proti větru. Jde přesně o škodlivý vítr, který do těla zavál špatnou energii, tedy infekci. Bylina je součástí velkého množství směsí užívaných pro léčbu infekcí a i moderní výzkumy potvrzují její užitečnost v léčbě těchto stavů. Nakonec i v naší botanické terminologii máme názvy, které napovídají, co s tou kterou rostlinkou dělat – kostival, jitrocel, dobromysl.
Receptura Vůně borovicového háje se podává spíše pro poinfekční stavy, kdy se sice akutní projevy zvládly, postižený však trvale kašle. Lidové označení pro takový stav je, že to „sedlo na průdušky“. Podle čínské medicíny zde byly obranné síly slabé, nebo naopak škodlivá energie velmi silná, a proto došlo k jejímu průniku do hloubky. Směs je určena pro kašel produktivní s hustými žlutými lepkavými hleny. Kromě těchto stavů se podává rovněž u astmatiků a jiných osob trpících chronickým zánětem průdušek či rozedmou plic. Rovněž chroničtí kuřáci, kteří mají problémy se silným zahleněním včetně ranního vykašlávání žlutého lepkavého hlenu („Polyká mraky, plive mlhy,“ říká čínské rčení), jsou tímto preparátem nadšeni. Předpis obsahuje byliny, které mají takzvaně klesavý účinek, působící proti kašli. Kašel je z hle- diska čínské medicíny obráceným chodem energie plic, místo aby klesala, stoupá kvůli zablokování škodlivinou. Druhá skupina bylin působí na pročištění organizmu od hlenů. Působí na organizmus velmi komplexně – jednak na úpravu zažívání, jednak na sliznici dýchacích cest a na imunitu.
V čínské medicíně existuje mnoho dalších a dalších bylin a jejich různých kombinací, které jsou určeny pro akutní stavy, kašel, rýmy a podobně. Mnohé z nich se připravují ve formě sirupů, příkladem je známý kantonský bylinný sirup Sirup lahodné chuti na kašel podávaný hlavně dětem.