Jak to má fungovat normálně
Svět a vše v něm se odjakživa vlní a koluje. Aktivita střídá odpočinek, po práci přichází oddech, denní shon a cvrkot je nahrazen osvěžující nocí, zimní sníh přikryje a zakonzervuje vše nové, co přinesly předešlé činorodé měsíce. A člověku, tomu drobnému zrcadlu makrosvěta, nezbývá, než se tomuto vlnění rovněž přizpůsobit. Ne nadarmo všichni velcí taoisté po staletí zdůrazňovali ono: Následuj přirozenost pří- rody, dočkáš se harmonie.
V lidském organizmu představuje souhrn všech aktivních pochodů nám již známá energie čchi. Ve dne živě koluje v drahách, aby byla dostupná všude tam, kde je zapotřebí, kde je nutné přemýšlet, mluvit, hýbat se, rozhánět po cévách krev a v tkáních výživu, zpracovávat potravu a tak podobně. V této kapitole se zvláště věnujeme prvně jmenované roli čchi – její roli mentální. Myšlenkové pochody z pohledu čínské medicíny jsou tou nejaktivnější, nejvíc jang činností, jaké je člověk schopný. Zkuste na chvíli odložit tuto knížku a nemyslet na nic. Tedy ani na to, že na nic nemyslíte. Pravděpodobně vám to nepůjde, protože neustále se tetelící energii bez dlouhého a usilovného cvičení nelze zastavit. Čínská medicína má opět z našeho pohledu své vlastní originální názory na procesy myšlení a mentálního světa vůbec. Za myšlení zodpovídají zejména tři orgány, z nichž nejhlavnějším je srdce, podle čínské fyziologie příbytek ducha. Srdci patří oblast, která by se dala nazvat výplodem šedé kůry mozkové. Kdybychom uvažovali o nějakém přirovnání, pro současníka asi nejpříhodnějším se jeví přirovnání k počítači. Dochází tady stejně jako v počítači ke třídění získaných údajů. K jejich analýze a zařazení, ale patří sem i sebeuvědomění a moudrost. Mít však jenom vlastnosti srdce, byli bychom všichni tak nějak stejní, poměrně jednobarevní, maximálně někdo chytřejší, jiný méně. Potřebnou barvu a šťávu duševním pochodům dodávají játra, která zajišťují všechno to nádherné iracionální, emoční či intuitivní podbarvení naší psychiky. Sídlí zde vše nespoutané, impulzivní a nevypočitatelné, zkrátka to, co asi nikdy žádný počítač nedokáže. Výrobě a toku myšlenek asistuje i slezina, která také pomáhá v udržení soustředění. Trojice orgánů – srdce, játra a slezina – zhruba pokrývá to, co se děje podle nás, moderně vzdělaných, v mozku. Duševní aktivita jako nejtypičtější jang potřebuje neustálé živení a materiální podporu, tak jako plápolající oheň se neustále vyživuje dřevem. Tělesný jin, hlavně v podobě krve, však neposkytuje pouze potřebné palivo, brání rovněž nadměrnému rozšíření a rozbujení onoho pomyslného ohně. Ilustrativní může být přirovnání k motoru. Jang je silou, která pohání vozidlo, je teplem, tvořícím se při tomto procesu, a v konečném důsledku je pohybem auta, tedy onou aktivitou. Jinem by byl benzin, ale hlavně motorový olej, popřípadě voda v chladiči. Ty dva jsou tedy v protiváze, ale vzájemně se potřebují. V lidském organizmu, kopírujícím přírodu, se s východem slunce zažehne i jangová jiskra duševního světa a v hlavě to začne vřít: Co dnes na sebe, kde mám kabelku a tak dále a tak dále. Tato aktivita přetrvává v rozdílné intenzitě po celý den a ustává až se západem slunce. V mikrosvětě lidského organizmu se aktivita i myšlenky jako unavení mravenci ztrácejí kdesi hluboko v mraveništi, aby tam spočinuly a nasbíraly síly k zítřejším výkonům. Podle čínského pohledu je duševno v noci vyživováno klidem. Probíhá aktivní nicnedělání, intenzivní klid, což zní paradoxně pouze po prvním pře- čtení. Ráno opět vychází slunce, podřízeno volání nebeského jangu – a hurá do práce. Zprvu ale pěkně pomaloučku, protože obvykle říkáme: „Po ránu to po mně nemůžeš chtít vědět, ještě mi to nemyslí.“ Postupně přidáváme na aktivitě v závislosti na tom, jak perný den zrovna zažíváme. Tak vypadá pohled na každodenní život ve sférách duševních.
Jak zkrotit stádo koní
Moderní doba nás dostává do turbulence. Úspěch či postavení jsou podmíněny vyšším a vyšším pracovním zápalem, stále více nás tísní konkurenční prostředí. Na naše místa se tlačí jiní, a když se třeba i netlačí, rádi si smlsnou na našich pochybeních. Ne vše se daří, jak bychom si představovali. A tak napínáme svůj rozum, udržujeme se v co nejbdělejší pozornosti, analyzujeme a analyzujeme. Podle známého zákona – větší akce, větší reakce. Jde o vynucenou a okolnostmi vybičovanou duševní aktivitu. Je však ještě další možnost duševního přepínání, která nás stojí přinejmenším stejně sil, ale na rozdíl od předešlého je zcela k ničemu. Jde o užívání mysli jakožto privátního vnitřního kina. Prožijeme si nějakou více či méně nepříjemnou událost a pak se k ní pořád a opa- kovaně vracíme, v mysli ji přehráváme v mnoha variantách. Kdybych tenkrát řekl to a ne ono, jistě by to dopadlo lépe. Kdybych jí řekla rovnou, co si o ní myslím, a tak dále. Tento typ přemítání je pro organizmus škodlivější, protože nás vrhá zpět do prožívaného děje, dostává nás do varu podobného tomu tenkrát, ačkoliv jsme původně plánovali odpolední siestu u čaje. Hormony nadledvinek, vyždímané tímto virtuálním stresem, se ale nemají kde vybít, vyčerpat, a tak místo klidné siesty zakoušíme stavy bušení srdce, pocení, neklidu, který nás vyhazuje z křesla.
Z pohledu starých Číňanů se myšlenková aktivita přirovnává ke stádu koní. Ve dne práce u oje a pod sedlem podle potřeb hospodáře, večer z polí a luk zpět domů. Zde koně dostanou oves a potřebné hřebelcování, aby následující den v plné parádě vyrazili k další práci. Běda však, když se koně vinou naší či cizím přičiněním splaší. Vše zničí, podupou, nepomáhají a navíc, zkuste pak takové stádo zahnat zpět do ohrady! V lidském těle konkrétně do ohrady srdce a jater. Nepodaří-li se to, člověk buďto vůbec ne- usne, jako kdyby žádný kůň nebyl v ohradě a naopak všichni pobíhali venku, nebo se často budí, což je stav, kdy stádo v noci z ohrady uprchlo, anebo má přinejmenším mnoho snů, často obtěžujících – z ohrady totiž uteklo několik neposedných hřebců. Je jasné, že čím více koní ponocovalo venku, tím méně jich bude ochotno zítra pracovat.
Pro ctitele moderních příkladů uvádím situaci, kdy po celodenní jízdě autem zajedete do garáže a nevypnete motor, necháte ho stále běžet a ráno opět nasednete do auta s vyčerpaným benzinem i olejem a přehřívajícím se motorem, abyste se vydali na další náročnou cestu.
V poslední době se objevují americké studie o tom, že kdo málo spí (podobně jako málo jí), déle žije. Z pohledu čínské medicíny však člověk není perpetuum mobile a musí nějak dobíjet svoje baterie, což je ideální právě ve spánku. Je pravda, jsou lidé, kteří potřebují daleko více spánku, „než je zdrávo“ (12 hodin), a to také vskutku zdravé není. Žádný extrém, ani málo, ani hodně spánku, nepřináší člověku užitek. Jsou lidé sovy a skřivánci, Číňané by řekli, že jsou jinového či jangového typu. Jangoví skřivánci nepotřebují tolik spánku, protože jejich konstituce jim umožňuje velmi rychlou regeneraci včetně kratšího spánku. Jsou to lidé akční, kterých je v Americe přehršle (než vyhoří), takže to je možné vysvětlení doporučovaného krátkého spánku. Naopak lidé jinového typu potřebují spánek delší, a přesto jsou po probuzení ještě dlouho mdlí, ospalí, jako bez života. Rozjíždějí se po ránu pomalu. Nabízí se paralela s autem v garáži, u kterého jsme sice vypnuli na noc motor, ale ten je po ránu studený, špatně chytá, jede pomalu s přískoky, neboť nemá dobře seřízený karburátor a zapalování…
Více o jinových a jangových konstitučních typech naleznete na str. 145.
O režimových opatřeních
„Před ulehnutím na lože obejdi několikrát svůj dům,“ radí čínská poučka o životosprávě. Před řádnou regenerací by se měl koloběh energie čchi ještě jednou pro- cvičit. Ne nějakou drastickou či burcující metodou, která nás před spaním uštve a spálí poslední zbytky skomírající energie čchi, ale pouhou procházkou, pouhým prodýchnutím se na čerstvém vzduchu. Uvědomujeme si, že to, co bylo v Číně naprosto běžné a normální, nelze zaručit u nás například ve velkých městech – čerstvý vzduch není to, co býval. Přesto patří večerní procházky k tomu nejlepšímu, co můžeme pro sebe před ulehnutím udělat. Během procházky zhluboka dýcháme a vědomě se snažíme přestat myslet na celodenní zážitky a zítřejší očekávání. Není to snadné a obvykle si musíme vypomáhat různými fígly. Například si opakovaně odrecitujeme: „V tuto chvíli stejně nemůžu udělat nic, co by danou situaci změnilo, a nebudu patrně moci ani během celé noci.“ Každý člověk, vědomý si škodlivosti nedostatečného spánku, si časem vymyslí své vlastní postupy, jak uklidnit neposedné myšlenky. Ale často jsou k uklidnění nutná i další opatření.
„Neuléhej s plným žaludkem.“ Opět jeden z téměř nesplnitelných požadavků. Jakým způsobem brání plný žaludek klidnému spánku? Jak již bylo uvedeno, po ulehnutí se energie kolující v drahách pod povrchem těla noří dovnitř, aby tam zregenerovala, odpočinula si a dobila se. Pro takový ponor musí mít energie připravenou a zametenou cestu, která je sama o sobě dosti složitá a klikatá. Obíhá postupně kolem různých orgánů a celků. Vyskytnou-li se na cestičce překážky, dojde k narušení energetického putování dovnitř organizmu. Část energie, která se dovnitř nedostala, zůstává na povrchu aktivní, jak tomu bylo přes den. Podle čínské medicíny si nelze představit obávanější překážku pro energii než žaludek plný jídla. Tak si lze vysvětlit, proč mívá mnoho lidí, uléhajících bezprostředně po jídle, děsivé sny či poruchy spánku, ale naštěstí nelze tento stav konstatovat obecně. U mnoha lidí si energie na své cestě najde různé spojky, kudy se přece jenom dostane k vytouženému nočnímu cíli. Řídí se čínským rčením: „Když voda narazí na horu, nesnaží se na ni vylézt, ale obejde ji.“ Čím lépe je na tom člověk s energií, tím více výstřelků si může dovolit, takže se může například i před spaním pořádně nacpat. Čím jsou ale patrné větší kvantitativní či kvalitativní poruchy, tím snadněji se člověk vykolejí ze stavu zdraví a tím více by měl dodržovat výše uvedená opatření.
Můžete namítnout, že hodně lidí je po jídle ospalých a po obědě si dává pověstných „dvacet“. V tomto případě se však nejedná o klasickou cestu energie dovnitř organizmu, protože „dvacet“ se nedává v noci. Jde o zcela jinou příčinu dobrého spaní. Zatěžující a objemné jídlo vyvolalo totální okamžité vyčerpání veškeré energie vyslané do zažívacího systému, aby tam strávilo potravu. Trávení potravy je aktivním dějem a čím je strava těžší a hůře zpracovatelná, tím více energie vyčerpá. Protože energie je aktivní, jangová, vyvolá její okamžitá ztráta právě pokles aktivity. Síla se vydala na zažívání a již se jí nedostává pro mytí nádobí, odpolední popovídání nebo jen prosté držení víček. Z čínského pohledu věc nepříliš chvályhodná. Místo toho, aby nám jídlo přineslo čchi, odčerpává ji. V české kuchyni bohužel nic výjimečného.
Přeplněnost hlavy zážitky a obavami a přeplněnost žaludku jídlem nejsou přílišnými přáteli klidného spaní. Proto čínští terapeuti radí přestat si plnit hlavu s bouch- nutím dveřmi kanceláře a žaludek se západem slunce. Příliš asketické? Máte-li čchi v pořádku, nemusíte prozatím být na sebe tak přísní. Nemáte-li a hledáte cestu, jak z nepříjemného stavu ven, pak tyto rady jsou jedněmi z ukazatelů na cestě správným směrem.